Historie
Pažitka do Evropy přišla z Asie, údajně z okolí sibiřského Bajkalu, kde si ji cenili coby mocného afrodiziaka. Tedy není původně Evropskou bylinkou, ale dnes patří mezi nejznámější a nejrozšířenější tuzemské bylinky.
Tradičně se využívala k vylepšení chuti, ale i důležitých živin pro tělo. Hojně se využívala na Zelený čtvrtek, neboť se věřilo, že kdo bude v tento den jíst zelené, bude po celý rok zdráv.
Obsah živin
Pažitka je příbuzná česneku a cibuli. Její nedůležitější a využívanější část je její zelená nať, která je bohatým zdrojem vitaminů (vitaminů B, E a C – toho je v pažitce údajně až třikrát víc než v rajčatech), ale i karotenu, vápníku či železa. Díky vysokému podílu éterických olejů pomáhá při nechutenství a ulehčuje trávení.
Využití a možnosti uchovávání
Jak jsme si již řekli, největším benefitem pažitky je obsah živin. V kuchyni a to ať již teplé či studené má nezastupitelnou roli díky její slabé vůni a cibulové chuti. Lehkou štiplavostí skvěle doplní saláty, polévky i obyčejný chleba s máslem. Podobně jako pórek můžete pažitku použít všude tam, kde z jakéhokoli důvodu nechcete nebo nemůžete použít cibuli. Ve většině případů je to ideální kompromis. Jídlo ochucené čerstvými bylinkami kromě toho není potřeba dochucovat nebo solit.
Při tzv. léčebném stravování (spolu s petrželovou natí) se pažitka používá k dochucení nebo potlačení neslané chuti jídel, které jsou předepisovány například v jaterních dietách. Často se můžete také setkat s označením bylinek jako „měkké, jedlé“ a „tvrdé, nejedlé“. Pažitka patří jednoznačně do první skupiny tedy do "měkkých, jedlých" bylinek, podobně jako petržel, bazalka, kopr či koriandr se většinou přidává až do hotového jídla.
Pažitku do jídla nepřidáváme nikdy v průběhu vaření, neboť by zešedla a přišla o většinu chuti, vůně i vitaminů.
U takzvaných "tvrdých" bylinek kam řadíme třeba rozmarýn, tymián nebo levanduli je to právě naopak. Vysoké teploty snášejí docela dobře a některým z nich vyloženě svědčí, na rozdíl od měkkých už se ale až na výjimky dál nejedí. Například bobkový list nebo tymián potřebují nějakou dobu povařit, aby svou chuť a vůni uvolnily, pak se ale z pokrmu vyndávají.
Pažitku můžete buď nakrájet, nasekat, nebo jednoduše nastříhat nůžkami. A nemusíte se přitom omezovat jen na zelenou nať. Cibulky pažitky se k jídlu příliš nehodí, za to ke dozdobení můžete použít i světle fialové květy.
Stejně jako většina ostatních bylinek je i pažitka nejlepší čerstvá, ještě líp z vlastní zahrádky, chcete-li si ji přesto uchovat do zásoby, skladujte ji mraženou. Sušená pažitka ztrácí na chuti i aromatu. Pár dní vydrží – propláchnutá a zabalená do vlhké utěrky či alobalu – i v lednici.
Komentáře
Okomentovat